V polovině 20. století, s nárůstem počtu automobilů a zrychlením urbanizace, výrazně vzrostl výskyt dopravních nehod. Tento jev vyvolal rozšířené obavy o bezpečnost provozu po celém světě a země si uvědomily naléhavou potřebu vyvinout jednotný systém dopravního značení, který by snížil nedorozumění a nehody způsobené nekonzistentním značením.
Důležitým mezníkem v tomto úsilí byl podpis Vídeňské úmluvy o mezinárodním silničním provozu v roce 1968. Úmluva si klade za cíl posílit mezinárodní spolupráci v oblasti bezpečnosti silničního provozu a vypracovat jednotná pravidla silničního provozu a standardy značení s cílem zlepšit bezpečnost a efektivitu provozu na pozemních komunikacích. V této souvislosti výstražný trojúhelník byl oficiálně uznán jako varovné znamení, symbolizující varování před potenciálním nebezpečím. Úmluva stanoví, že výstražný trojúhelník by měl mít červený okraj a bílý základ, aby byla zajištěna vysoká viditelnost v různých prostředích.
Designový koncept výstražného trojúhelníku je založen na reakci lidské psychologie na vizuální podněty. Červená je obvykle spojována s varováními a nebezpečími a ostrý tvar trojúhelníku dokáže rychle upoutat pozornost. Tento design zajišťuje, že řidiči mohou rychle identifikovat a reagovat v případě nouze, čímž se účinně snižuje počet nehod.
Mezinárodní společenství také zvyšuje poptávku po standardizaci dopravního značení. Zvyšuje se dopravní mobilita, díky čemuž je přeshraniční cestování běžnější. Aby řidiči z různých zemí rozuměli dopravním značkám na cizích silnicích bez překážek, jsou obzvláště důležité jednotné standardy trojúhelníkových výstražných značek. Prostřednictvím standardizace se mohou řidiči rychle přizpůsobit silnicím v různých zemích, a tím zlepšit bezpečnost jízdy.
